2025/04/03 by Ryantová, Marie
#FOS: History and archaeology
paper · doi:10.71832/n7k1-s793
Jedním z dokladů rozšiřování písemné praxe v novověku se stalo také vyřizování pozůstalostí a odkazů zemřelých duchovních, které se týkalo jejich soukromého majetku. Arcibiskupská konzistoř, ve snaze zamezit možnosti vzniku četných sporů a zajistit si příslušné prostředky, začala poměrně brzy vydávat různá nařízení, s jejichž pomocí chtěla podpořit iniciativu duchovních v této záležitosti a proces vyřizování pozůstalosti nějakým způsobem usměrnit. Příspěvek se zaměřuje na dopady těchto nařízení, co se týče vytváření nejdůležitějších dokumentů a doby jejich vzniku, a to pro příslušníky nižšího duchovenstva pražské arcidiecéze v průběhu let 1694–1734. Sledována je přitom doba jejich vzniku, ale i jejich podoba a její proměny a samotné vyřizování pozůstalostí. Klíčová slova: pozůstalostní spisy; testamenty; inventáře pozůstalosti; nižší duchovenstvo; pražská arcidiecéze