2025/04/03 by Pumpr, Pavel
#FOS: History and archaeology
paper · doi:10.71832/23nk-fc31
Studie zkoumá na základě analýzy 101 pozůstalostních spisů kněží olomoucké diecéze z let 1746–1783 praxi při sestavování testamentů kněžími. Sleduje, nakolik byly výzvy církevních orgánů k sepsání závěti úspěšné, jaké skutečnosti měly vliv na to, zda kněz pořídil závěť a s jakým předstihem před svou smrtí duchovní testamenty pořizovali. Analyzovány jsou také další osudy závětí v rámci pozůstalostního řízení po smrti duchovních. Dosažená zjištění jsou využita k zodpovězení otázky, jakou funkci plnil kněžský testament ve sledovaném období a prostředí. Klíčová slova: testamenty; kněží; pozůstalostní řízení; olomoucká diecéze; 18. století